„Tak trochu jiný“ příběh Leoše Porkerta

Můj celkový pohled na práci řidiče kamionu, kterou dělám, je určitě jiný, nebo alespoň trochu jiný, než-li to mají většinou řidiči kolem mě. Když mne kdysi do Sambularu přijímali, tak jsem paní, která se mnou tehdy pohovor vedla, řekl: „ Jsem trochu jiný a mám to jinak“.

Letadla, těžká technika i vedení lidí

Jsem technicky založený, jako kluk jsem nastoupil na leteckou školu, protože jsem chtěl být pilotem. Bylo to v r. 1981 a kdyby tato vojenská škola nebyla až v Prešově, jistě bych to dokázal a vystudoval. Ale stesk po rodině a zbytečně tvrdý vojenský styl udělal po roce konec. Tak jsme v Ústí nad Labem dostudoval na průmce. V roce 1985 jsem se dostal na vojnu, kde jsem začal jezdit s těžkou technikou, konkrétně s Tatrou 148. Po vojně jsem pak pracoval v Dopravním podniku, stavěl troleje a také jezdil s trolejbusy. Prostě se kolem velkých pohybovadel motám odjakživa. Také jsem dělal 18 let směrového mistra, kde jsem nasbíral velké zkušenosti s vedením lidí.

A proto píšu, že jsem „jiný“. Ježdění s kamionem je můj koníček. Zároveň, v návaznosti na mou životní cestu, dobře chápu, jak náročné je vést lidi. K tomu jsem také týmový hráč a do všeho dám 120 %. Ale taky za to něco očekávám. Proto jsem si, pro mou kariéru řidiče, vybral Sambular.

Zaměstnavatel, který odolá krizím

Sambular je velká firma se silným potenciálem. Je tak silná a velká, že v případě krizí odolá na trhu práce. Je to skvělý zaměstnavatel hlavně proto, že ho vlastní a vede výborný člověk, který se obklopil výbornými lidmi, kteří prostě rozumí oboru.

Nebudeme si nic nalhávat, lidi nejvíce zajímají peníze. Ty jsou v Sambular vždy včas na kontě, a to i v časech krize, za Covidu. Nikdy nebyly problémy. A tak klobouk dolů. Mohl bych vypisovat různé věci, ale pouze kladné. Myslím, že u Sambularu začínám už asi 7. rok? Ani nevím, ale nemám ani jedinou špatnou zkušenost. Proto mám Sambular rád a všude, kde jsem na Sambular tázán, tak chválím. Dispečink funguje perfektně. Autopark je stále nový.

Čas na rodinu

Z věcí, které pro nás Sambular dělá, mám nejraději společná setkání, třeba před Vánocemi. Také vím o podpoře různých dobročinných projektů a to je skvělé.

Závěrem zopakuji, co jsem řekl úvodem, totiž že to celé mám trochu jinak. Práce mě baví a beru ji spíše jako koníčka. Mám podporu rodiny, především hlavně manželky, které jistě doma občas chybím, ale o to více si vynahrazujeme, když se doma zase všichni setkáme. A to je pro mě zároveň benefit, ten čas strávený s rodinou.